Zprávy 10. 9. 2025

Osmdesát sezon Slováckého divadla v Uherském Hradišti

Jiří Landa

Už více než dvě desetiletí platí Slovácké divadlo za jednu z nejprestižnějších regionálních scén republiky. Drží si vysokou návštěvnost a tamní inscenace se vyznačují originalitou i značnou mírou profesionality. Pojďme se projít osmdesáti sezonami existence divadla, které rozhodně stále má co nabídnout.

Na moravském Slovácku se začala projevovat touha po vlastním divadle už během první republiky, naplno se však formovala až za nacistické okupace. Bylo to především díky třem osobnostem – MUDr. Miloslavu Lázničkovi, Oldřichu Lukešovi a prof. Josefu Huškovi. Po osvobození vzniklo nejstarší profesionální divadlo v regionu, které dostalo název Slovácké divadlo. Zpočátku nemělo vlastní budovu, a tak hrávalo především na zájezdech. V Uherském Hradišti se inscenace občas uváděly v nevyhovující budově Reduta nebo v tamní sokolovně.

Zahajovací premiéra Slováckého divadla proběhla v Redutě 10. října 1945. Hrála se Její pastorkyňa Gabriely Preissové v režii Oldřicha Lukeše.

Slavnostní otevření adaptované nové divadelní budovy z bývalé sokolovny proběhlo 29. dubna 1959 premiérou Preissové hry Gazdina roba v režii režiséra Aloise Hajdy.

Městský národní výbor divadlu předal budovu hotelu U Zeleného stromu, která se po demolici a nové výstavbě v šedesátých letech proměnila v dodnes funkční herecký dům Slováckého divadla s Malou scénou, jež zároveň slouží jako zkušebna.

Od 1. ledna 1990 působil 25 let jako umělecký ředitel divadla herec a režisér Igor Stránský. Za jeho vedení proběhla další rekonstrukce objektu a zařízení divadla. Návštěvnost inscenací i celkový počet abonentů se vyšplhal k rekordním číslům.

V roce 2016, kdy stálý počet předplatitelů pět let za sebou pokořil hranici osmi tisíc abonentů, bylo Slovácké divadlo zapsáno do České knihy rekordů.

S divadlem spolupracují významní režiséři jako J. A. Pitínský, Oxana Smilková, Zdeněk Dušek, Radovan Lipus, Radek Balaš, Zoja Mikotová, Martin Františák, Jakub Maceček, Dodo Gombár, Anna Davidová a další.

Tři inscenace zde na sklonku své herecké kariéry nastudovala herečka Květa Fialová, která se do tamního města a souboru zamilovala. Zahrála si v Higginsově komedii Harold a Maude (2010), ve Schmittově hře Oskar a růžová paní (2012) a naposledy se proměnila v paní plukovníkovou v Ahlforsově komedii Popel a pálenka (2013). Za roli Maude obdržela v březnu 2011 Cenu Thálie.

Od 1. září 2015 do 31. srpna 2020 zastával funkci ředitele režisér Michal Zetel. Od 1. ledna 2020 se funkce ředitele a uměleckého šéfa oddělila a uměleckým šéfem byl jmenován režisér Lukáš Kopecký.

Dne 1. září 2020 byl ředitelem jmenován Jaroslav Bartoš, který ve funkci setrval pouze tři měsíce. Dne 10. prosince 2020 se ředitelkou stala Ing. Libuše Habartová.

V současné výroční sezoně divadlo uvedlo v režii Anny Davidové Tramvaj do stanice Touha, v níž jako Blanche září Pavlína Hejcmanová. Zetel zde nastudoval Gazdinu robu, ve které se v roli Evy představuje nová členka souboru Klára Ondrůšková. V režii Lukáše Kopeckého spatřila světlo světa bláznivá komedie Klíčovou dírkou a Janka Ryšánek Schmiedtová před prázdninami ukočírovala Sen noci svatojánské. Hned zkraje září byla v české premiéře uvedena Vögelova komedie Boty kabelky chlapi. Pomyslným vyvrcholením sezony bude na začátku listopadu původní muzikál Masaryk na motivy života prvního československého prezidenta. Režie se ujme Dodo Gombár.

Slovácké divadlo disponuje také Malou scénou. „Měl jsem vizi z ní vytvořit prostor pro progresivní komorní činohru a více ji využít jako start-up pro mladé tvůrce a talentované absolventy. Každá taková ambice však v určité chvíli narazí na to, že začne oslabovat hlavní provoz na Velkém sále nebo že není dostatečně rentabilní. Prostor Malé scény primárně využíváme jako zkušební prostor, když připravujeme tzv. dvojáky. Přesto jsem její větší využití a rozžití ještě nevzdal,“ říká umělecký šéf Lukáš Kopecký.

Bývalý ředitel Michal Zetel přišel s konceptem alternativní dramaturgické linie off inscenací, jehož cílem je oslovení těch skupin diváků, pro něž není návštěva tradiční divadelní budovy pravidelným zvykem, ale kterým předkládané téma může něco říct. Snahou je najít jedinečné propojení netradičních míst s tématem her. Divadlo zatím uvedlo celkem čtyři inscenace – v rockovém klubu, v restauraci, ve skutečné školní třídě nebo přímo v jednací síni Okresního soudu, kde se uvádí inscenace hry Teror, kterou nastudoval Petr Smyczek.

Soubor Slováckého divadla je skvěle pěvecky disponován. „Snažíme se díky tomu pravidelně nasazovat hudebně-dramatické tituly. Nejen proto, že tím vyslyšíme diváckou poptávku, ale také kvůli tomu, že jsme se s nově příchozími herci posunuli ještě dále a můžeme si dovolit víc. Také mě těší, že na divadlo jsou navázáni vynikající muzikanti, kterým též dokážeme vytvořit dobré podmínky ke spolupráci. Divákům tak můžeme nabídnout hudební divadlo s živou a vždy skvěle sehranou kapelou,“ vysvětluje Kopecký.

Rekordmankou v návštěvnosti je inscenace Rychlé šípy, kterou na motivy příběhů Jaroslava Foglara převedl do divadelní podoby Robert Bellan. Premiéru měla 9. října 2000, hrála se 23 let a dočkala se 550 repríz. Inscenace zvítězila na festivalu Dítě v Dlouhé, trofej si odvezla i z GRAND Festivalu smíchu, herci ji hráli ve více než padesáti městech po celé republice a vystoupili s ní v několika televizních pořadech včetně Manéže Bolka Polívky.