Chodíme a tleskáme do ticha.

Při hledání dočasného domova pro Dejvické divadlo jste viděl asi 70 jiných prostor, Galaxie ale zvítězila. V čem je přínosná pro soubor Dejvického? 

Hledali jsme poměrně dlouho a v té době jsme také ve 170 kinech po celé České republice streamovali inscenaci Dejvického divadla Elegance molekuly. Napadlo nás dát během přestávky na plátno inzerát, že hledáme náhradní prostory. Ozvalo se několik dalších zájemců, mezi nimi i Galaxie, kam když jsem vešel, spadla mi brada. Ty prostory mají neuvěřitelnou atmosféru, je tam devět sálů a důstojné zázemí pro dekorace, rekvizity, šatny pro účinkující i techniku – právě v tom je velký přínos pro Dejvické divadlo. Tehdy nás napadlo, že je to jedinečná příležitost vybudovat v Galaxii kulturní stanici na periferii Prahy.

Z vaší věty „Nechceme tady být sami“ vzešlo nakonec pět subjektů, které budou v Galaxii působit: vedle Dejvického je to divadlo Minor pro děti a mladého diváka, spolek DanceConnected pro současný tanec, festival 4 + 4 dny v pohybu, který vytvoří tematické skupinové výstavy a uvede premiéry a představení českých a zahraničních souborů, a DAMU, která svůj prostor využije pro nový obor zvukového a světelného designu. Proběhla už tisková konference, ale přesto: jak přesně si máme reálný provoz představit?  

Dejvické hraje své představení, Minor zase své, každý v jiném sále. K tomu je otevřena výstava festivalu 4 + 4 dny v pohybu a taneční instalace DanceConnected… Lidé se baví i ve foyer, v baru, protože do Galaxie se bez problémů vměstná více než pět set lidí najednou. Přál bych si, aby si diváci odnášeli zážitky z dobrých představení, ale taky aby je oslovil právě ten jedinečný prostor. Je to působivé místo, a kdybychom ho chtěli mít opravdu krásné, vymazlené, asi bychom na to potřebovali o dost víc peněz. Takže poctivě hledáme kompromis, rozumný standard: aby byl zážitek z návštěvy Galaxie kvalitní – ale zároveň si uvědomujeme, že je to celé jen na jeden rok.

Na červen nyní chystáte zkušební provoz, co přesně se bude dít?

Proběhnou tři představení Dejvického divadla, spolu s námi už tam budou přítomny právě i čtyři ostatní subjekty. Potřebujeme pro ten dům generální zkoušku, abychom věděli, jak funguje. Je to logické: o 140 diváků v Dejvicích se postaráte snadněji než v multiplexu, kde jen sál Dejvického bude mít 250 míst.

Vstupenky na pilotní červnová přestavení neprodáváte?  

Neprodáváme, naši červnoví diváci přijdou zdarma, protože budou tak trochu „pokusní králíci“, kterých se budeme ptát: Jak jste slyšeli, jak jste viděli? Neztratili jste se cestou? Jak dlouho jste čekali v šatně? Vše je pro nás nové, multikino při svém zavření sály vyklidilo, zůstaly tam jen betonové stěny. My jsme podle specializované studie udělali akustický obklad zadní zdi a čekáme, až přibydou židle, závěsy a především právě živí diváci… Zatím tam jen chodíme a tleskáme do ticha. Potřebujeme simulovat i provoz baru ve foyer – mimo jiné proto, abychom věděli, jak moc je odtamtud slyšet hovor do sálů. Ale samozřejmě věříme, že vše poběží, jak má.

Unikátně teď slučujete pět zcela nezávislých subjektů, z nichž každý má vlastní vedení i představy. Jak to probíhá?    

Je to taková Evropská unie v malém: někdo někde musí občas trochu ustoupit. Mně průběh příprav ale nepřipadá nijak překvapivý ani skandální. Zajímavé spíš je, že spoustu času v těch debatách zabere například to, že máme jinou terminologii. Řekneme třeba termín „služba dne“, což v galerii znamená něco jiného než v divadle a úplně něco jiného v dětském divadle. Chvíli jsme hledali společný jazyk, abychom si ujasnili, co vlastně v provozu potřebujeme, jak vše personálně zajistit. Ale berme to jako projekt, který je pro nás pro všechny nový a který vyžaduje i určitou diplomacii. 

Třeba aby se žádný z těch pěti zúčastněných subjektů necítil upozaděný? Protože Dejvické divadlo se z těch pěti subjektů těší největší mediální pozornosti, při vší úctě k ostatním.

Jsme tahoun, ale stejně si nejsme jisti, zda budeme či nebudeme potřebovat zvláštní reklamní kampaň. Stačí prostě říct „přijďte?“ Nevíme. Ovšem pevně věřím, že tím projdeme vítězně a že všechny sály Galaxie budou v září plné. Jinak si na celém projektu velice cením právě toho, že nemá jednotné dramaturgické vedení – každý má svůj sál, program a svobodu v tom, co bude v sále chtít dělat. Jen foyer je sdílené: tam už svoboda končí. Pro nás jako Dejvické divadlo to znamená otevřenost – učíme se spolupracovat. Je samozřejmě jasné, že DanceConnected a 4 + 4 dny budou využívat i naše sály: a ano, krásně jsme si naplánovali, jak to bude fungovat, a teď přišla realita, kdy tajemníci jednotlivých souborů sedí a ladí termíny.

Setkávají se tu renomované subjekty, které by se jinak nesetkaly, ale každý má jiné zaměření, jiný divácký okruh. Doufáte ve vytvoření společné divácké obce? 

Věřím, že návštěvníci galerie třeba uvidí, že tam hraje Dejvické divadlo, a zkusí získat lístky. Nebo naopak. Galaxie se nachází hned vedle metra, jsou tam parkovací místa, dopravní dostupnost je vynikající, byť se to na první pohled možná nezdá. Nevíme ale, jestli lidi budou chtít jezdit na druhý konec Prahy. Jsou to samé otazníky.   

S jak velkým zapojením počítáte u místních komunit Jižního Města?

Samozřejmě chceme, aby přišli místní. Uvažujeme, jak jim ty vstupenky dostat do ruky, byť zatím nemáme jasnou cestu. Spolupracuje s námi organizace pro rozvoj kultury Kreativní Praha, která chystá průzkum a následnou studii o tom, kdo do Galaxie přijde, odkud, jestli se promíchají divácké skupiny – tahle výzkumná část projektu se pak může stát inspirací pro práci na projektech v jiných periferiích českých měst. Takže práce s místní komunitou bude probíhat částečně přes Kreativní Prahu, částečně přes 4 + 4 dny v pohybu, DanceConnected nebo přes divadlo Minor, které už navazuje kontakty se školami na Jižním Městě. V tomhle je Dejvické divadlo zatím nejméně aktivní, právě kvůli silné divácké základně. 

Jak budete řešit vstupenkové systémy?

Ty zůstanou individuální. Najdete je na jednom webu Galaxie, ale vstupenky se budou nakupovat u každého subjektu zvlášť, jiná možnost není. Kdyby existoval subjekt jménem „Galaxie“, který by to celé vedl, bylo by to asi snadnější, ale tak jsme to nechtěli. Je to právě jako s tou Evropskou unií.

Každý „stát“ má svůj rozpočet, svou agendu.

V tom taky vidíme potenciál Galaxie, kromě toho, že díky ní Dejvické divadlo přežije rekonstrukci domovské scény. Ten potenciál je ve sdílení a v příležitosti pro novou spolupráci.  

Jak proběhl váš odchod z Dejvic?

Dohráli jsme na konci dubna, herci si sbalili svoje osobní věci do beden a šlo se. Nějaké derniéry proběhnou, ale to nijak nesouvisí se stěhováním do Galaxie, jinak repertoár Dejvického přenášíme kompletně. Plánujeme také tři nové premiéry – a u jedné z nich zvažujeme, že by zůstala čistě v Galaxii. Ostatně i Minor plánuje svou Betonovou pohádku specificky pro prostor Galaxie.

Máte už na červnové pilotní dny vybrané inscenace?

Budeme hrát Kde je ta ryba?, Fifty a Absolutno.  

A vaše největší současná starost?

Dovybavit sály. Proto ta sbírka na Doniu jako způsob, jak mohou pomoci i diváci. Jsme subjekty závislé na vícezdrojovém financování a tohle je šance, jak udělat z prostoru něco opravdu pěkného. Ale zároveň musíme splnit různé normy – hygienu, hasiče, techniku, výměnu vzduchu, světla a tak dále…

Pražská kultura je pestrá – a tohle je šance, jak ji ukázat pohromadě, byť se všemi technickými limity?  

Máme pro to takovou sumarizaci: Dejvické divadlo má konečně příležitost přiblížit svou tvorbu novému publiku. Divadlo Minor díky Galaxii rozšíří kapacitu pro rodiny a děti a posune se blíž ke své vizi moderního rodinného kulturního centra. Festival 4 + 4 dny v pohybu oslaví své 30. výročí novým formátem – zapuštěním se do života Jižního Města skrze rezidence, výstavy a performance. DanceConnected přinese do Galaxie současný tanec a mezioborovou spolupráci a propojí profesionály i místní komunitu. A nově akreditovaný program DAMU pro světelný a audiovizuální design získá v Galaxii výukové zázemí i živé prostředí pro praxi. A od lidí z pražského Jižního Města už chodí e-maily, že se těší.