RECENZE: Dvakrát ze zámoří

Svědectvím o tom, že doménou nového cirkusu dnes není jen Evropa v čele s Francouzi, ale že i za mořem, konkrétně v Kanadě, vznikají pozoruhodné novocirkusové aktivity, jsou dva soubory, které se letos představily na Letní Letné.  Jedním z nich je Colectif People Watching , druhým The 7 Fingers. Oba pozoruhodné, s nejvyšší dávkou zvládnutého řemesla a zároveň spoustou svěžích nápadů, a každý z nich nabízí zcela jinou poetiku i způsob přístupu k tělu a jeho využití na scéně.

Surreálná existence mezi snem a skutečností

V uměleckém uskupení Colectif People Watching, s domovským sídlem v kanadském Montrealu, pracuje od roku 2020 šest multidisciplinárních umělců. Paradoxně jim v tom napomohla celosvětová pandemie, během níž žili ve společném bytě, izolovaní od ostatního světa. A tak začali hledat společný umělecký jazyk, který by zahrnoval všechny jejich dosavadní zkušenosti z oblasti fyzického divadla a novocirkusových aktivit. Výsledkem je „akrobacie mezi snem a realitou“, jak praví podtitul představení PLAY DEAD (překlad nabízí mnohé možnosti, tak třeba HRÁT MRTVÉ). Vše se totiž odehrává v jakémsi mezisvětě, snad očistci, kde se ocitla skupina mladých lidí. Ti se v nejrůznějších variacích pohybují po ploše místnosti, vznášejí se, ale především hodně padají, a vytvářejí vzájemné pohybující se sousoší lidských těl. Vše se odehrává jakoby v jediném pokoji, který je vybaven skříní (almarou). Ta po každém otevření nachystá divákům nějaké nové překvapení. Dále je tu křeslo, lampa, ale také stůl, pár židlí, v pozadí plátno. A pak jsou tu rekvizity, které dokážou díky performerům doslova ožít v prostoru (v paměti zůstane několikaminutové víření desítky talířů na tyčích umístěných po celém jevišti). I ostatní rekvizity jsou využívány velmi důsledně. Klíč k pochopení principu produkce můžeme hledat v názvu, propojení hravosti (play) a hrozivého neznáma (dead). A kdo chce, může objevit i střípky příběhu, v němž je kdosi zabit,  kdosi snad otráven, a nakonec se všichni performeři setkávají kdesi v zásvětí, které si postupně ohmatávají, snaží se z něj uniknout, ale cosi je stále vrací mezi ostatní. Kombinace doslova zrychlených pádů i dalších pohybových kreací a repetitivní slow motion některých pasáží dává dohromady zvláštní temporytmus. Můžeme z tohoto hroutícího se světa odečítat marnost lidského bytí, existenciální tíseň, neplodné sysifovské úsilí (to připomíná mj. několikanásobná neúspěšná snaha vydrápat se po skluzavce vytvořené ze stolu a prkna nahoru).

Sabine Van Rensburg v inscenaci Play Dead Foto Melika Dez

Pro většinu z nás ovšem zůstává vrcholným číslem sólo původem jihoafrické cirkusové umělkyně Sabine Van Rensburg, která předvedla obdivuhodnou exhibici v miniaturním prostoru skříně, v níž a nad níž se pohybovala se  samozřejmou jistotou, včetně pozice hlavou dolů, zapřená pouze svým tělem mezi rámy či visící na dveřích skříně. V každém případě všichni umělci ukázali nejen dokonalou kondici a řemeslnou připravenost v různých oborech pohybového divadla, ale zároveň přesnou souhru celého kolektivu.

Dva rody stejně proslulé v cirkusovém ringu

Soubor umělců rozmanitých barev pleti v souboru The 7 Fingers přišel s pozoruhodným konceptem pohybové variace na příběh lásky Romea a Julie v interaktivním představení  DUEL REALITY.  Na rozdíl od jiných produkcí tady už při koupi lístků máte konkrétní místo v hledišti. Diváci  vchází dvěma vstupy, podle nichž dostanou na ruku červenou nebo modrou pásku. Účel zjistíme hned po vstupu do sálu (sedadla jsou na dvou stranách „bitevní plochy“), a my se vzápětí na více než hodinu stáváme součástí zápasu mezi modrými (Kapuleti) a červenými (Montekové).

Ohromující akrobatické kousky ve sportovně pojatém souboji modrých a červených v Duel Reality Foto archiv souboru

Už na počátku z hlediště červených vyhánějí hlasitě a nevybíravě jednoho vetřelce s modrou páskou na ruce. A vzápětí se začne odehrávat zápas mezi dvěma rody, což se připomene nejen rozdělením, ale i slovy ze Shakespearovy hry, která bohužel nejsou příliš srozumitelná, takže je spíše vytušíme. Zápas, zprvu jako rozcvičování na rozžhavené ulici (tento pocit během horkých večerů na Letné byl dosti autentický), v němž exhibuje tu červený(á), tu modrý(á), nabírá na obrátkách. Dvě tyče uprostřed plochy jsou svědky šplhání, přeskakování z tyče na tyč, i odvážných střemhlavých pádů, a už už by tu byla rvačka na krev, nebýt rozhodčího, který rázně nakreslí uprostřed křídou hranici, za níž se nesmí... Jednotlivé akrobatické kousky (mj. unikátní hula-hop s deseti obručemi) si zaslouží potlesk, a obě družstva povzbuzují diváky, aby fandili těm svým. Nicméně, krev není voda, a tak mezi oběma stranami začíná docházet k erotickému jiskření. První náznak toho, že mezi oběma stranami zas tak velké rozdíly nejsou, nastane na „plese“, kde všichni nasadí masky. Ale když je sundají, dojde k novým zápasům a trumfování kdo s koho. Dočkáme se i šermování, vzájemných střetů, vrcholících scénou na houpačce a (ne)bezpečných doskoků, kdy se jeden z červených dopustí podrazu, a modrý padá k zemi bez ducha. Tady nastane zlom, a vše překvapivě od očekávané tragédie spěje k happy endu. Jednotliví členové obou družstev si totiž na protest začnou sundávat svá červená a modrá trička, pod nimiž mají všichni stejné černé cvičební úbory.  Konec je pak ve znamení obecného smíření, a podle olympijské myšlenky spojení všech pod jednu společnou neutrální barvu. V té chvíli většina lidí z publika začne odhazovat své barevné náramky a přidávají se k tomuto velkolepému smíření.  Netuším, nakolik iniciované souborem byly na konci představení vlny světýlek z mobilů v hledišti, ale je jisté, že mnozí diváci se této společné demonstrace spojenectví zúčastnili spontánně, a že to bylo opravdu působivé. A na závěr ještě bonus s písní a tancem, k němuž vyzývali performeři i publikum. A tak nenásilně ukázali, že je možný i svět bez tragédií a vzájemných bojů. Idealistické, ale pěkné.

 

Watching People Collective, Kanada: Play Dead

Koncept, režie, choreografie: Brin Schoellkopf, Natasha Patterson, Jarrod Takle, Jérémi Lévesque, Ruben Ingwersen, Sabine Van Rensburg

Letní Letná – kromě střed 18.-31.8. Stan 4  

 

The 7Fingers, Kanada:  Duel Reality

Produkce: Les 7 doigts de la main, původně vytvořeno a produkováno ve spolupráci s Virgin Voyages

Režie: Shana Carroll, účinkují: Daniela Corradi, Adam Fullick, Miliève Modin-Brisebois, Michelle Hernandez, Jérôme Hugo, Gerardo Guiterrez, Anton Eric Persson, Andrew Price, Ashleigh Roper, Santiago Rivera a Arata Urawa

Letní Letná – kromě čtvrtků 17,8-31.8. stan č.2