RECENZE: Na Hronově dominovalo ženské téma

Největší a nejstarší festival amatérského divadla Jiráskův Hronov (1.-9.srpna) skončil. Už pětadevadesátý ročník díky zůstává díky přísunu nových a nových zájemců stále mladý.  A tak vedle zasloužilých pamětníků (je tu stále dostatek těch, kdo už na Hronov jezdí 50 let!) i letos přibylo množství nových zájemců o amatérské divadlo. Na Hronově totiž mohou nejen sledovat bohatý program toho nejlepšího z celostátních přehlídek (činoherní, loutkové, experimentální, dětské či seniorské), ale také se zúčastnit lákavých seminářů, které je zasvětí do tajů divadla.

Semináře (letos se osvědčily hlavně ty krátkodobé – trvající tři dny).  K vidění a slyšení tu byli mnozí žádaní profesionálové – mj. režiséři Jiří Havelka, Kateřina Letáková, Braňo Mazúch, Jan Jirků, Luděk Horký či dramaturg Boris Jedinák, herci a herečky Dalibor Buš, Sára Arnsteinová, Kateřina Císařová. Pavol Smolárik či Eva Spoustová. A zájemci obsadili i kurzy zabývající se jevištními kouzly a novými technologiemi.

Nejvíce se samozřejmě kouká na divadlo (k vidění bylo několik desítek inscenací různé délky) a posléze o něm diskutuje v několika klubech, včetně problémového. Nabídka byla tentokrát možná ještě širší než kdykoli předtím, protože programový ředitel Jan Julínek z NIK Artama se rozhodl pro fanoušky divadla nacpat do programu skutečně obrovskou dávku titulů. Tak, že se jen stěží stíhalo přebíhat z jedné scény na druhou. Hrálo se totiž nejen na tradičních místech, tj. v Divadle Aloise Jiráska a v Sále Josefa Čapka, ale také v Sokolovně a v black boxu na Zimním stadioně, a v off programu také v Parku Aloise Jiráska a na místní faře.

Norská žena spolku Antonín Puchmajer D.S. Praha Foto Ivo Mičkal

Letošní téma, které doslova převálcovalo všechny ostatní, byla ŽENA v nejrůznějších podobách. Ať už žena v nejrůznějších literárních podobách, mezi nimiž dominovala nesmrtelná MARYŠA, tak dívky a ženy nejrůznějšího věku v autorských inscenacích, zabývajících se touhami a bolestmi žen, včetně tabuizovaných témat: Norská žena (soubor Antonín Puchmajer D.S. Praha), Mater Solitaria (Přespolní  Vševily a Strakonice), TO (Šicí stroj Praha), My se deme mejt (Poslední nakonec Sobotka), Modelka XXL (Mon Amour Mních), Budu (Stonožka ve sprše Most), everyBODY (Polaroid Brno), o tanečních produkcích nemluvě – středa byla věnována Dni tance, kde se představilo v krátkých choreografiích několik desítek mladých žen a dívek.

Autorská komedie Vadí nevadí kladenskohospolku VAD Foto Ivo Mičkal

Hvězdy amatérského divadla, které se na festivalu objevují každoročně, ani letos nezklamaly. Patří mezi ně například sólisti Hana Voříšková (Jablka) a Tomáš Hájek (Maryša Vávrová), jejichž krátké vtipné jednohubky měly premiéru na letošním 1.ročníku minifestivalu Císařovy nové šaty. Jistotou je také kladenský soubor V.A.D., jehož letošní Vadí nevadí bylo bezkonkurenčně nejzábavnějším letošním titulem JH.  I poslední den festivalu jsme se dočkali pozoruhodného opusu, titulu Básník Statického divadla Frýdek-Místek, které s nadsázkou takřka cimrmanovskou glosovalo největší literární kauzu 20.století, totiž zpochybněné autorství Petra Bezruče, pokud jde o jeho (?) Slezské písně.

Navzdory rozmarům počasí (v první části festivalu pršelo téměř neustále), takže na noční rozpravy a zpěvy u legendárního Tritonu ve společnosti vína nebyla zrovna příznivá situace, si účastníci rozhodně užili.