Pokrevní sestry aneb cokoli chcete

My kluci, co spolu chodíme, klaunsko-artisticko-improvizační skupina, která ve jménu umění narušuje všechny genderové, jazykové i jiné stereotypy, si získává stále více příznivců. Humoru totiž není nikdy dost, a právě čtveřice mladých mužů (Andrej Lyga, Šimon Pliska, Lukas Blaha Bliss a Václav Wortner) s ním umí velmi dobře zacházet. Zvládá s lehkostí pohybové a akrobatické prvky, česko-slovenské slovní souboje, ale i improvizovaný zpěv nejrůznějšího druhu. A zdánlivě nesmyslný „improvizační bizárek“ dokážou kluci během hodinky proměnit v smysluplné filozofické zamyšlení nad životem a jeho zákruty, nad podivnými a často i nelogickými partnerskými, pracovními a kamarádskými vztahy.

Kromě Jatek 78 (potažmo Azyl 78, kde byli nedávno k vidění v produkci Má vlast) se jejich domovskou scénou stala loď Tajemství, na níž jsou v létě k vidění pravidelně. V roce 2023 tu zaujali  improvizační show Ponorka, která zde na podzim svou kariéru ukončí.

 

 

Improvizační show Ponorka se letos dočká derniéry. Foto Jan Hromádko

 

Letos nabídli 30.července Pokrevní sestry, tedy „surrealisticko-absurdní fyzickou divadelní improvizace. Společně s muzikou a světlem vytvářejí spontánní koláže scén a obrazů, od abstraktna až po absurdno.“ Názvy těchto improvizačních večerů vznikají náhodně, a nemá tedy smysl zatěžovat se luštěním významů. Dějové propletence jsou totiž tak rafinované a zapeklité, že jen těžko během představení hledáte oba konce provázku. I když na konci se spolehlivě spojí. Nejlepší způsob je prostě jen sledovat,  a bavit se...

 

 

 

 

Pokrevní sestry - zkoušení s Andrejem Lygou a Šimonem Pliskou Foto Jan Hromádko

 

Když pominu předehru, skutečně brutální liják zaplavující Rašínovo nábřeží i přilehlou náplavku, který provázel příchozí ( a následné hodinové sezení v mokrých šatech a botách), smršť nápadů dala na tyto drobné divácké nesnáze zapomenout.  Začíná se tedy o pár minut později. Lyga a Pliska mají nový sestřih, Blaha chybí, jen Worner si zachovává svou stálou podobu. Na jevišti se zvolna  „rozednívá“ a kluci stojí na značkách, odkud se roztančí do prostoru (pozor, nový prvek - nápaditá choreografie, do níž postupně pronikají artistické prvky). Pak Pliska a Wortner společně vytvoří z červeného provázku LOGO, připomínající umělecky ztvárněné „N“  (vymyslely do holky z Pí ár!), a pod dozorem slovenského šéfa (Lyga) by měli oba kluci setrvat ve štronzu. Dokážou si však poradit, a hned zapojí nejbližší diváky, aby vypomohli… Záhadný smysl loga je v průběhu hodiny vysvětlen – symbolicky znamená CESTU (QUEST):  nástup s euforií – pád na dno – a nakonec nový vzestup s novou nadějí (ale může to být taky úplně jinak:-). To je základní klíč, kolem něhož se spřádá příběh jednoho outsidera, který s oblibou zachraňuje (v tomto případě mj. holky z Pí ár, které se ocitly na dně, a doslova se na něj pověsí), než si všimne, že vlastně on sám – Pišta – na tom dně málem zůstal. Nebýt záhadného INVESTORA, který ho – alespoň na chvíli -  pozvedne výš a ještě výš (akrobaticky náročný výstup na nejvyšší bod žebříku…), aby pak nastal sešup... Ale už snad nikoli na dno, ale mezi normální lidi, kteří by si měli vzájemně pomáhat. Kdo z diváků se někdy pohyboval v korporátu, ale i v neziskovém sektoru či jako umělec na volné noze, v mnohých situacích (zde ztvárněných krkolomnými fyzicky náročnými sousošími perfomerů)  jako by poznával pocity lidí, balancujících na nebezpečné hranici  svobodné, leč nejisté existence a naprosté beznaděje, kdy mnozí uvažují o konci…

 

 

 

 

Skupina My kluci, co spolu chodíme se vyznačuje obdivuhodnou fyzickou kondicí. Foto Jan Hromádko

 

My kluci, kteří spolu chodíme dokážou tyto situace podat s neodolatelnou humornou nadsázkou, ovšem s lehkou příměsí zoufalství, které podobný způsob existence provází. Kromě dominujících fyzických figur, jsou tu patrné i okamžiky, kdy s napětím sledujeme improvizační výzvy jednotlivců, nutící ostatní k vymyšlení okamžité reakce (někdy je třeba několika pokusů, než se „loď“ zase rozjede správným směrem). Fyzické i improvizační dispozice protagonistů (nejen v tomto případě v průběhu představení mění gender) – podporované rytmizovaným hudebním doprovodem a vzbuzující u diváků radostné napětí – jsou základem toho, proč skupina získává nové a nové příznivce, kteří na jejich improvizační show chodí pravidelně.

Věřme, že skupině My kluci, co spolu chodíme, ještě dlouho vydrží energie, fyzická kondice i smysl pro humor. Pro ty diváky, kteří dosud neměli možnost skupinu vidět, rozhodně doporučuju. Je to opravdu originál!

P.S. Pokud vás soubor zajímá, tak vězte, že opravdovou premiéru chystá na říjen pod názve HAPPY OUR  v prostoru Jatek 78.