Není kruela jako kruela

Můžeme to číst jako dobrodružný příběh svého druhu. Začalo to poslední rok před covidem (2019), kdy měl pražský knižní veletrh a literární festival Svět knihy kolektivního hlavního hosta – vybrané země Latinské Ameriky. Pak, první rok po covidu (2023), to pokračovalo jedenáctidílným rozhlasovým pořadem na Vltavě (Býk a peří z Quetzala. To nejlepší ze současné hispanoamerické povídky), kde byla postupně představena řada nových a novějších latinskoamerických spisovatelů, jejichž dílo ještě není k mání v českém překladu. A teď, jako finále všech těch skvělých aktivit, vycházejí v pražském Argu Kruely – antologie dvaceti povídek rozprostřených „od Pyrenejí k Andám“. Autoři jsou původem ze Španělska a většiny zemí Latinské Ameriky, včetně tak odlehlých a čtenářsky neprobádaných končin jako Salvador, Bolívie, Dominikánská republika nebo Ekvádor; nejstarší autor je ročník 1942, nejmladší autorka pak 1995. Co je spojuje?