Divoké vize i lehký smích

David Lynch, jehož výtvarné dílo lze v poměrně hutném záběru zhlédnout v pražském DOXu, ve svých obrazech, kresbách a grafikách roztrhá svět na malé kousky a pak je znovu sestaví. Nic v nich není řečeno jasně, často jsou to „jen“ náznaky něčeho neuchopitelného a tajemného. Jeho výtvarný projev vyvolává trochu strach i napětí, ale také neodolatelnou zvědavost. Stává se vyjádřením napůl tíživých a napůl ironicky zábavných snů. Někdy vyvolává úzkost, jindy naznačuje absurditu současné doby. Připomíná Franze Kafku, protože je napůl vážný a existenciální, nebo dokonce depresivní a napůl až komický. Je to výpověď o citech i pocitech, o lásce, nenávisti a také zoufalství a osamění. V jeho tvorbě se nic nezdá úplně zřetelné, všechno je schované ve spletitých sítích tajemství.