Přesahy 21. 7. 2025

V umění na pohlaví nezáleží

Jiří Machalický

Výstava v Národní galerii nazvaná Ženy mistryně, umělkyně 1300 – 1900 se soustřeďuje na díla vytvořená ženami v průběhu dlouhých šesti století, kdy měly ve srovnání s muži mnohem méně možností vzdělání i uplatnění. Proto se jich také prosadilo poměrně málo a nesporně šlo o jejich znevýhodnění.

Ženy v dřívějších staletích emohly v dostatečné míře využívat svůj talent a i když dospěly k opravdu mistrovské úrovni, tak byly jejich schopnosti mnohdy zpochybňovány. Muži prostě mnohem snadněji dosahovali úspěchu, i když jejich nadání nemuselo být tak průkazné. Přesto však je zřejmé, že se od středověku až do konce 19. století podmínky postupně měnily a ženy se krok za krokem vyrovnávaly v umění a dalších tvůrčích odvětvích mužům.

Od počátku 20. století však docházelo k velkému zlomu. Už o úspěchu nerozhodovalo pohlaví a až dodnes se stále častěji a výrazněji v mnoha oblastech činnosti ženy prosazují. Dokonce se dá napsat, že situace hlavně v umění v současnosti přerůstá v až opačný extrém, kdy se pořádá množství výstav zaměřených na umění žen. Možná, že za nějaký čas budou muset ušlápnutí muži začít bojovat za svá práva. Kéž by jednou nastala doba, kdy bude rozhodující jen talent a schopnost ho rozvíjet.

Tím ale vůbec nechci ani zpochybňovat ani zatracovat výstavu Žen – mistryň, která odhaluje spoustu souvislostí, za kterou je neuvěřitelné množství práce a která vychází z historického hlediska, z podrobného a systematického sledování uměleckého vývoje v souvislosti s proměnami společnosti. Někdy je těžké, zvlášť v nejstarších obdobích, určit autora (nebo autorku) a tak může pohlaví zůstat nezjištěné. A zase zůstává jen otázka kvality technického zpracování a hloubky výrazu. Někdy ovšem lze s velkou pravděpodobností i u anonymních tvůrců odhadnout, zda jde o umělce nebo o umělkyni. Především v klášterních řádech rozdělených podle pohlaví, jejichž členové a členky se často mohly soustředěně věnovat umělecké činnosti. A někdy bylo dokonce možné doložit i jména.

Výstava je věnovaná středoevropskému a také italskému a nizozemskému umění, které mělo ve středoevropských zemích velký vliv od středověku až do 19. století. V Itálii se už od poloviny 16. století vedle výrazných mužských osobností začaly prosazovat i ženy (Lavinia Fontana, Artemisia Gentileschi, …), které podporovaly jejich rodiny. A některé z nich uznávaly i takové osobnosti, jako byl například Michalangelo. Ale i přes tuto podporu nebylo pro ně díky zakořeněným předsudkům snadné po staletí utvářené hradby překonat. Vynikající umělkyně vyzrály i v zaalpský ch zemích, v habsburské monarchii, či v Nizozemí i na britských ostrovech (Rachel Ruysch, Maria van Oosterwijck, …). Výstava se vedle převažující malby, sochařství a užitého umění věnuje také grafice, řada umělkyň totiž pocházela z rodin rytců. Z italských grafiček stojí zato jmenovat Dianu Mantovanu, z německých Marii Sibyllu Merian, která byla zároveň přírodovědkyní nebo slavnou švýcarskou malířku a grafičku Angeliku Kauffmann. I u nás působily některé pozoruhodné umělkyně. Za jiné připomínám Zdenku Braunerovou, která měla výhodu intelektuálního rodinného zázemí a která také významně přispěla k orientaci českého umění na pařížské centrum.

Ženy, které se chtěly prosadit, to měly vždy těžší. Tato situace trvala v podstatě až do 20. století, než získaly stejná práva v přístupu ke vzdělání, ke studiu na školách různého zaměření. Právě v oblasti umění se ale situace dávno změnila a často je mezi studenty i pedagogy víc žen než mužů. A také se připravuje řada výstav, kdy snad až příliš převažuje genderové hledisko a dokonce vzniká nepsaný požadavek, aby byl počet zúčastněných žen přinejmenším stejný jako mužů bez ohledu na téma. Jako by tvorba mohla záviset na něčem jiném než na talentu. To už ale vůbec není předmětem této výstavy.

Ženy, mistryně, umělkyně 1300 – 1900. Hlavní kurátorka Olga Kotková. Národní galerie Praha, Valdštejnská jízdárna 30. 5. – 2. 11. 2025