Divadlo v Dlouhé jako unikát na divadelní mapě

A se stal malý zázrak, vznikl triumvirát Hana Burešová, Štěpán Otčenášek, Jan Borna, přirozeně se na sebe napojily dvě skupiny, o kterým předem vůbec nebylo jasné, že budou kompatibilní. Ale takové věci se v divadle dějí, když je ochota najít společnou řeč. Až teď po letech jsem se dozvěděla, kdo byl otcem té myšlenky, Hana Burešová o tom všem mluví v následujícím rozhovoru. Dlouhá tedy dostala do vínku dvojkolejnost a zpracovala ji znamenitě, organicky a na domácí divadelní mapě vznikl unikát. Tady se hraní pro děti doslova obrodilo a vznikaly hravé a muzikální inscenace plné humoru a fantazie a  byly dílem obou skupin, které se v novém souboru spojily.  Kdyby prase mělo křídla, Jak jsem se ztratil, Myška z bříška, Soudné sestry, Maškaráda, Tři mušketýři, svěží kabarety inspirované tvorbou jedinečných básníků i skladatelů –, a to je jen výčet toho mimořádného. Zajímavé bylo, že šlo o inscenace univerzální, které měly styl a oslovovaly všechny vrstvy diváků. Pro úplnost je třeba zmínit i linii scénických čtení a komorních útvarů, která postupně zahrnula řadu půvabných a objevných miniatur, mimo jiné zde v roce 2006 vznikla inscenace Volánkové jednoaktovky Standa má problém v režii Karla Králea jako jedné z prvních politických satir po roce 1989.    

Přirozeně se pak začala rozvíjet činoherní linie, v níž se spojily klasické tituly, současná dramatika i autorské projekty. Hana Burešová patří k tvůrcům, kteří jsou schopni kreativně oscilovat mezi „vysokým“ a „nízkým“ . Vždycky měla ráda frašku, persifláž, nadsázku a zároveň byla schopná přesvědčivě uchopit duchovní témata, psychologicky založené drama. A společně s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem také měli odvahu vybírat věci s mizivou inscenační tradicí, které ale lákaly svou nejednoznačností, zvláštní úvahou nad smyslem lidského života, jako byla třeba Ghelderodova Slečna Jairová, Crommelynckův Velkolepý paroháč, Klímova Lidská tragikomedie nebo z poslední dobyě pozoruhodný objev – hra Juliena Greena Zítřek se nekoná.  Pro mě má její tvorba v Dlouhé dva logicky a významově propojené vrcholy – Dostojevského Běsi v Camusově dramatizaci a Claudelův Polední úděl. Zjednodušeně řečeno, mimořádnost  inscenací spočívala v neokázalé a po všech stránkách moderní interpretaci těchto titulů  a také ve skvělé hereckéou souhřerou. V prvním případě přizvala režisérka do rolí Varvary Stavroginové a Nikolaje Stavrogina Marii Málkovou a Davida Prachaře a byl to skvělý tah, který ale neumenšil výkony domácího souboru, třeba výborný byl třeba Jan Vondráček  jako Verchovenský nebo Pavel Tesař (Šatov). Polední úděl Paula Claudela, polozapomenuté drama z fin de siècle (první verze 1894), Burešová uvedla v novém překladu a výborné dramaturgické úpravě. Byl to oslňující zážitek, duchovní i smyslový, básnické divadlo s přiznaným patosem a exaltovaností, a přece tak současné, přesvědčivé a strhující. Helena Dvořáková v roli femme fatale Ysé byla nádherná, fascinovala tím, kolik protichůdných vrstev své psýyché dokázala vyjádřit a v jakých vášnivých zlomech. Básnivost jako styl byla základem jedné z prvních Burešové inscenací v Dlouhé, v Topolově Konci masopustu, ale zde se podařilo obrazivé pojetí ještě víc rozvinout v silnou a existenciální výpověď, která vzrušuje i po sto letech.

Nyní se tedy tato veskrze úspěšná éra bezmála třicetiletá éra uzavírá, dali jsme slovo Haně Burešové, aby se za níi ohlédla, a možná i vysvětlila důvody svého odchodu. A Ivan Buraj zase hovoří o svých představách v pozici nového uměleckého šéfa. Každopádně stávající výměna stráží se jeví jako připravená a smysluplná a to, jak víme, v českém divadle nebývá zvykem. Odcházející vedení vybralo svého následovníka s ohledem na dosavadní směřování divadla, Ivan Buraj, i tak jak ho známe z jeho inscenací, je typ přemýšlivého režiséra, vnímavého k dramatickému textu, který rovněž inklinuje k otázkám po smyslu lidského života. A na dramaturgiie první sezony je vidět, že i chce uvádět texty neběžné, autorsky zpracované, které chtějí hodně vypovídat o      tom, v čem dnes žijeme a jaká je naše mentalita.